Sunday 22 May 2011

Terka a Německo
Aneb nadešel čas objasnit několik věcí, aneb nebaví mě pořád odpovídat ve 140 znacích

Před třemi lety jsem dostala možnost studovat v Německu. Teď sice všude říkám, že všichni chytří lidé utíkají za studiem do zahraničí a že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém doposavadním životě, ale tehdy jsem byla ještě malé kuře, dokonce ještě menší než jsem teď, a když jsem se po přijímačkách měla rozhodnout, jestli tam vůbec půjdu, stálo mě to plno rozkopaných skříní, promáčených kapesníků a nehezkých slov. (No dobrá dobrá, budu se snažit nepřehánět.)

Je to projekt, který dalo dohromady české a saské ministerstvo školství. Jde o to, aby se navázaly vztahy a prolomila taková ta pomyslná bariéra mezi Čechy a Němci po druhé světové. Hodně lidí si myslí, že tenhle problém je už dávno za zenitem, ale není. Předsudky jsou přecejenom stále předsudky.

Bydlím přes týden na intru, na víkendy jezdím většinou domů a maturovat budu o rok dřív než moji vrstevníci. Není to jako u nás v Čechách, že se na gympl chodí od šestky nebo od devítky, ale tenhle celý projekt je od sedmé třídy. Intr je vcelku český, protože pro Čechy je celé studium, včetně pobytu na intru, zadarmo, kdežto Němci si to musí platit. To podle mě teda trochu podkopává celkovou filozofii, ale co se dá dělat.

Každá třída má svoje dva mentory, jako 'náhradní rodiče' (ok, zní to divně, ale jsou fajn). Ti mají na starosti vykopávat vás ze všech průserů, do kterých  se zavrtáte, říkat vám každý večer dobrou noc a dělat si z vás srandu. A taky projevovat nějakou tu pseudomateřskou lásku. Ne, mají nás fakt rádi. Nebo to uměj minimálně dobře hrát : D

A ačkoliv miluju češtinu a ačkoliv to je pěkně nevlastenecký, do Čech už bych se nevrátila. Minimálně za studiem ne.

Takže . . .

Chci sem psát různé myšlenky a poznatky, v serióznějších záležitostech, tak i všechny různé divné a  creepy situace a prostě kdykoliv budu potřebovat se o něco podělit. A většinou to asi bude mít co dočinění s mým životem

Saturday 21 May 2011

Za posledních pět dní a nocí ...

Takže, když shrnu uplynulý týden, tak

- jsem jednou lezla do domu své hostitelské rodiny sklepním okýnkem. Jsem totiž chytré děvče, které je povznesené nad tak běžné věci, jako jsou klíče. Ale nic jsem nerozbila a nikdo si nikoho nevšiml, takže mám bod.
- jsem se naučila milion nových německých slovíček a tak půlku z nich zase zapomněla.
- mi zbývá ještě týden praxe ve školce. Mám na starosti děti od jednoho do devíti let, o tom později. (jo, proto zavání většina mých posledních tweetů dětinskou tématikou. tedy, více než obvykle)
- mi utekli a já následně chytla a přivedla zpátky dva obrovské psi. V rodině, kde psi považují téměř za ještě něco víc, než členy rodiny.
- dvakrát se mě někdo zeptal, jestli doma nemluvíme německy. Eh, ne.
- jsem se téměř odnaučila říkat vtipy o hajlujícím kečupu, popřípadě o tom, že měl Hitler jen jednu kouli (Ano, tomu se my zvrácenci na intru smějeme a ano, je to nevhodný, ale jsou to vtipy, které prostě nikdy neomrzí)
- to nejspíš bude tím, že jsem na dva týdny v německé rodině, takže tam se nesluší dělat takovéhle vtipy
- mám dobrý sny
- stalo se mi tak moc plno awkward situací, že mě to přimnělo k založení blogu :D
Strašně by mě zajímalo, proč se u nás odpad netřídí třeba tak jako v Německu.

Všechny obaly, kartony a plasty, které na sobě mají takový ten specifický znáček dvou zelených šipek točících se dokola (mimochodem, jsou spojené, jedna končí tam, kde druhá začíná, už jsem na to přišla :D) se hází do jedné žluté popelnice. Do další se hází papíry a do poslední zbytkový odpad. Jo, a potom ještě samozřejmě sklo.

Na jednu stranu je to asi pro lidi hodně praktické, mít bezva žlutou popelnici, za kterou se nemusí platit (hm hm, další plus) a do které se vyhodí prakticky 60% všech odpadků. Na druhou stranu, jak to potom jde dál? Rozhodně musí být třídírny, protože hodit do jednoho pytle pet lahev a tetra pak a tvářit se, že je to to samé je poněkud naivní. Takže výhoda "der grüne Punkt" je samozřejmě zase na úkor něčeho jiného. Donutí to ale lidi doopravdy třídit odpad, protože v současnosti jen málokterá rodina poctivě třídí odpad. Vetšinou se asi omezuje jen na rozlišení plasty a to ostatní. To je sice pěkné, ale svět to nespasí.

Vím, že to teď vidím strašně zjednodušeně, ale proč třeba nezavede EU tenhle systém v celé Evropě?
Ano, finance, jasně.
Kdyby se ale v každé zemi EU zavedlo třídění odpadu v takovéto podobě, jako je tomu třeba v tom Německu, bylo by to přeci spíš k dobru než na škodu.
Další věcí je ale fakt, že by se takřka musel 'převychovat' národ, protože Češi jednoduše zatím nejsou moc zvyklí třídit odpad.

Proč to vůbec tolik řeším?
Rozhodně je to zapříčiněné tím, že sama v Německu žiju a studuju a všecko, co k tomu patří, a jsem přímo konfrontovaná se těmi všemi rozdíly (třídění odpadu je jenom prasečí ocásek všeho ostatního) mezi těmito dvěma státy.
A pak přijedu o víkendu domů a snažím se svojí rodinu donutit třídit odpad. Bez výsledku, zatím.
futuroskopně

Jestli nic nevyjde tak jak má (né že by už mělo co vycházet, ale znáte to, takové ty plány v hlavě), nebudu ani popelářem, ani kosmonautem a dokonce ani ochutnávačem citronád, nýbrž ilustrátorem a tvořitelem dětských knížek. O tučňácích, pandách a tuleních s knírky a klobouky. A taky s brýlemi.

. . .

Né nadarmo jsou v první větě dva zápory.