Za posledních 777 600 minut se toho stalo docela dost.

• Dostala jsem svojí první šestku. Jo, i mistr tesař se někdy utne.
• Mám fotku s Charlie Straight. A jsou strašně úžasný, to je fakt. Hodní a milí a společenští a krásní a vtipní. (Ne, fakt mi nezaplatili za reklamu)
• Byl Stadtfest. Bylo to docela cruel. Ale jenom tak akorát, nejsme přece žádný smažky.
• Zažehnala jsem krizi, a to ve všech slova smyslech - Teda aspoň v to doufám.
• Překládala jsem na letišti v Drážďanech v rámci turistického dne pro Čechy, nebo jakže se to jmenuje. 
• Překládám jídelní lístek
• Ne, nebudu překladatel, je to nuda a nikdy neumím najít doslovný ekvivalent pro překládané slovo.
• On už je fakt konec školního roku?
• Vím, že bych to říkat neměla, ale občas se stydím za to, že mám takové ty typicky české vlastnosti.
• Snad po mě teď nepůjde nějaká 'im-so-proud-of-being-czech' organizace.

záchodová vůně aneb poslední zvonění


  Dneska jsme měli i my opožděnci v Německu konečně poslední zvonění. Víte, možná je to tím, že se všichni na intru máme strašně moc rádi, ale prostě je to vždycky něco ještě víc než poslední zvonění. Vládne u nás taková přirozená hierarchie. To znamená, že i přesto, že jsme strašně moc demokratičtí, tolerantní a úžasní, je stále dvanácťák nejvyšší pán a sedmák otrok. Haha.

  Mentoři sice nejsou moc nadšení, když jim v půlpáté ráno začnou pod okny hulákat hyperaktivní dvanácťáci, ale jednou za rok to prostě musí vytrpět, to je jejich úděl. Jinak by totiž byli obrovští škarohlídové a ty nemá nikdo rád. A tak dobrovolně nedobrovolně, ačkoliv se tuhle tradici snažili hodněkrát omezit nebo přetransformovat do vlastní podoby, musí nejstaršímu ročníku tuhle tradici tolerovat.
  Průběh je běžně hodně podobný, ale prostředky byly zatím za ty tři roky, co na intru jsem různé. Vzbudí nás vždycky rozhlasem okolo čtvrté ráno hooodně hlasitýma úchylnýma písničkama a běhají s hrnci, utrhnutými dopravními značkami a dalšíma věcma, kterýma se dá hlučit, po intru.
  Když jsme všichni pěkně čilí a vzbuzení, scházíme se na dvoře. Země je minimálně z deseti centimetrů pokrytá skartovanýma, zmuchlanýma nebo jinak upravenýma sešitama. Všude visí toaleťáky, na klikách je pasta, ale kreativitě se meze přece nikdy nekladou. Letos třeba byli fólie na záchodech, na soše kozla plyšový pouta a všichni jsme cvičili povinně spartakiádu. Míša David a tak. Velké plus si vysloužili letos házením popcornu a balónkama pověšenýma všude, kde to jen jde.
  Uklízet musí vždycky jedenácťáci a po splnění jejich části téhle tradice jsou potom jeden po druhém korunován na dvanácťáka. Máme totiž takovou supr korunu z víček od piv a feltýnek. Je přečtena deklarace práv a povinností dvanácťáka, hlavně dodatky, které může stávající dvanáctka přidat a tím je to oficiálně uzavřeno.
  Oficiálně jsem napsala proto, protože člověk malé upomínky na ty chytráky, kteří už odmaturovali potkává minimálně ještě tak týden, dva potom. Můžou si jednoduše vzít intr do parády, nalepí všude svoje moudra, testy, fotky, věci vyprodukované o nudných hodinách, kousky učebnic, básničky a cokoliv, co je ještě pro ně charakteristické.
  Upřímně už se nemůžu dočkat, až za tři roky budu hezky pěkně plnohodnotně využívat všech privilegií dvanácťáka a uděláme něco tak akorát epic, aby intr ještě neshořel, ale aby na nás nikdo nezapomněl. Tak slibuji.

květen

(1. nejoblíbenější část mého pokoje, 2. co jsem přečetla, 3. co jsem vypila, 4. kde jsem lezla a jak jsem si hrála na nejroztomilejšího člověka na světě, 5. bagáž aneb kde jsme byli, 6. Pirna - Schmiedestrrasse)

o teen němcích (haha)
pro @zbrii

  Asi vás moc nepřekvapím, teen lidi jsou všude stejní. I v naší škole se potenciálně dělí na ty divný nerdy, sportovní oblíbence, povýšeně se cítící oblíbence, normální lidi, lidi bez názoru (ale ne, ty u nás snad ani nejsou) a dalších pár typů různých individuí.

  Naše škola je docela velká. Od páté do dvanácté třídy, takže hodně lidí. Hodně různých lidí. Upřímně, i po třech letech doteď potkám ve škole lidi, které jsem v životě neviděla. Ale když vyškrtnu ty nejmenší (mimochodem, myslí si o mně, že jsem Selena Gomez a pořád mi mávají), docela dost se ten okruh zúží.
  Pořád je tu samozřejmě i pár idiotů, kteří nesnáší Čechy, jak už to tak bývá, ale těch je málo a jsou jednoduše v ignoraci.
  Němci sami o sobě jsou fajn. Většinou mají dobrý nápady, které se díky naší české spontánnosti uskutečňují. Rozdíl mezi námi je takový, že když Čechovi ujede vlak, prostě pojede stopem nebo vymyslí jinou alternativu. Kdežto Němec má vypsané další tři následující nejkratší spojení do místa určení.
Sami o nás říkají, že jsme  prostě 'gechillter' než oni.
 
  Co se oblečení týče, většina z nich nosí buď Vansky nebo Conversky. Hezký trika, košile, často skinny jeans a barevný mikiny. Značky a tak, víme známe.
Pak je tu ten zbytek, kteří jsou buď stylizováni do role Justin Bieber no.2 (+ upgrade, náušnice) a nebo je jim to úplně jedno.

   Sice to trvá docela dlouho, než vás začnou uznávat a respektovat (jo, mám takový pocit, že se nám to podařilo potom, co jsme začly do školy nosit melodicu a uke a hrát o přestávkách na hofu), ale když se s nima člověk seznámí, zjistí, že je s nima sranda. Zjistíte pak, že to jsou stejní úchylové a srandisti, jako my. Až na to, že nejsou tak otevření a spontánní.

  Máme třeba na intru jednoho Němce, který je uplně super. Hraje na elektriku a je s ním fakt sranda. Vlastně tam jsou dva takoví. Nejlepší je, když s nimi člověk mluví - oni na vás česky a vy na ně německy. Jezdí na skatu nebo na bmxku, poslochají dobrou hudbu (v rámci mezí) a jsou pro každou špatnost. A to je dobře.
A nebo je ve škole další, který vypadá úplně jako Márdy z Vypsaný Fixy. Nevím ani, jak se jmenuje a tak mu říkám Márdy.
 
  Další dobrou věcí je to, že je v Německu dovoleno pít alkohol už od šestnácti. A to vždycky prolomí potenciální hranice studu nebo tak.
  A když už jsem u těch špatností, teď mě ještě tak napadá, že hodně Němců kouří. Ale to jen tak mimochodem, nechci teď zkazit celý ten dojem :D