that feeling of freedom
Oficiálně nejdivnější, ale svým způsobem i strašně skvělý školní rok, za sebou.
Už teď se těším na nové sedmáky, francouzštinu a jak budu konečně moct jezdit sama do Drážďan. Takže snad jen sehnat takové to krásné silniční kolo a bude to super.
Popadnem uke a melodiku a Prager Straße bude naše. Haha. Protože už budeme velký desáťáci.
Doufám, že CPP zařídí normální internet a taky, že budeme bydlet na áčku. Kuchyňka na patře, fitness raum přes chodbu, prostě božský. Co víc si přát. Ale uvidí se, mám takový pocit, že moje karma je teď žalostně nízko, takže si jí musím vylepšit a pak bude určitě všechno tak, jak má.
No dobře dobře, konec naivních řečí.
Strašně mě baví, psát na konci roku učitelům a mentorům feedback. Je to moc chytrý, jak pro nás, tak pro ně. A za tenhle rok se toho stalo tolik, že by to vydalo minimálně na poctivý tři řady nějaký telenovely. (Ne, já jí natáčet nebudu)
Jinak mám takový pocit, že všechno bude tak nějak super. Uvidíme uvidíme. I když, momentálně mám přismažený chodidla, protože chytrolín Terka hraje fotbálek přece bosa na rozpáleném umělém povrchu. Se divím, že nikdo necítil vůni smaženýho masa. No dobře, nechci být nechutná.
