Thursday 15 December 2011

Fisheye



My first Fisheye photos I took during my autumn holidays. 

Sunday 4 December 2011

The best Fleet Foxes clip ever



I wanna run away.
It's as if Fleet Foxes took all my thoughts and feelings and turned them into music.
And that's exactly what I love about them.

Sunday 27 November 2011

Bombay Bicycle Club + Lucy Rose @ Beatpol, Dresden


Bombay Bicycle Club
+ Lucy Rose


Naprosto skvělej kocert.
Úžasná atmosféra, Lucy hrající na bicí a prostě to celé bylo super.
V podstatě celý víkend byl boží, šla jsem na koncert se člověkem, se kterým jsem se viděla poprvé v životě a bylo to jako bychom se znali celý život - žádné trapné ticho, a tak. Takže jsem byla moc ráda a moc jsem si to užila, samozřejmě. 

Friday 25 November 2011

Terezín/Theresienstadt


Tak tedy, Terezín.
Nepatřím mezi ten typ lidí, kteří s oblibou vyhledávají depresivní místa, takže si asi dokážete dost dobře představit, jakou jsem měla radost, když jsem se dozvěděla, že jedeme na dva dny právě tam.
Ke vší té depresivitě (jako by už jí tak nebylo dost) přispívalo velkou měrou i mozkomorovské počasí; čti  hustá mlha, velká zima a šedo. Ale i přesto to vše nakonec nebylo tak hrozné.
Jasně, bydlet na pokojích s výhledem do hodně strašidelné uličky a poslouchat den a půl v kuse samé smutnosti není nejlepší náplň, jak strávit dva dny, ale mám  takový pocit, že mi to celkem dost přineslo.
Sice od začátku minulého školního roku neřešíme nic jiného, než WW2, Ádu a holocaust, ale když vám o tom povídá paní, která to vše přežila, tak je to přeci jen hned o něčem jiném.
A když vidíte tu devadesátiletou paní, absolutně smířenou se svým životním osudem, jak vám vypráví o všem, co zažila, s jakou vervou a radostí, že může svoje poselství předat dál, je to téměř k neuvěření.
Celou dobu s námi byli dva rakouští dobrovolníci, kteří měli vše perfektně připraveno, takže jsme neposlouchali celou dobu jen přednášky, ale byl i workshop, filmy, což ten celý program celkově dost oživilo.
A další skvělá věc, kterou jsem hodně ocenila, byla výstava dochovalých obrazů, výkresů a maleb židů z Terezína. Je obrovsky rozsáhlá a většina děl je obdivuhodných - život tak, jak byl. Bez jakéhokoliv přikrášlování nebo idealizování. A to je teprve zážitek.
Ale upřímně - potom, co jsem viděla celé bývalé terezínské ghetto, malou pevnost, márnici, pitevnu a židovský hřbitov, už se tam nepotřebuji vracet.


Saturday 19 November 2011

The Soulmen



I wish I were
Baby do not cry
Wake up
I have found

To nejlepší, co kdy československá hudba měla. Škoda jen, že nevydrželi hrát déle.

My first fisheye photos


Něco málo z prvního filmu.

Friday 18 November 2011

Flaws



Jsem opravdu moc ráda, že jsem konečně doma.
Tenhle týden byl totiž jeden z těch, kdy si myslíte, že snad už nikdy neskončí.
Ale stál za to.

V úterý se totiž konala 1. celointernátní movie night. 
Zorganizovali ji letošní maturanti a bylo to moc moc super. Dokonce bylo i slavnostní zahájení s přestřihnutím toaletního papíru rudé stuhy.
Mohli jsme si vybrat, zda-li chceme na horory, animované filmy, komedie či akční filmy a v pauzách mezi filmy se vysílaly kreslené seriály typu Tom & Jerry nebo Datel Woody. Jednoduše ráj.
A to jsem ještě nepodotknula, že popcorn byl zdarma a bylo ho hodně. Opravdu opravdu hodně.

Rozhodla jsem se, že budu chrabré děvče a půjdu do hororové sekce. A dobře jsem udělala.

První "horor" (a ne náhodou jsem použila uvozovky) byl Prokletí domu slunečnic.
Upřímně, tak tři čtvrtiny filmu jsem se smála. Nejdřív idiotskému dabingu a poté jednomu z herců, který vypadal přesně jako Babica a když byl potom od krve, nemohla jsem si odpustit poznámku o kečupu.
Takže, na tento film raději nekoukejte, nechcete-li se potýkat s bolestmi břišních svalů z nadměrného smíchu.

Druhý film, Pád do tmy, už byl o mnohem lepší, to už jsem se doopravdy bála a lekala.
Žádná vyhřezlá střeva nebo létající končetiny, to ne, spíš takový příjemný thriller. Znáte to, všechny nechutný scény se odehrávaly v šeru, takže toho ani moc k vidění nebylo.
Nicméně, přišel mi dost dobrý, minimálně rozhodně oproti tomu prvnímu.

Nakonec jsem jako tečku zvolila Pelíšky. Co k tomu dodat, klasika, kterou jsem viděla po stodvacáté, ale co pro mě vždycky bude jeden z nejlepších českých filmů.

Jinak dnes jsem strávila nejnudnější a nejdelší dvě hodiny v mém doposavadním krátkém životě a to povinnou přednáškou o volbě kurzů, maturitě, Komplexe Leistung a dalších nudnostech, které jsem nejenom už jednou slyšela, ale pro jistotu si je poslechnu příští rok ještě po třetí.
Naštěstí tam ale se mnou byla mamka, se kterou jsme se celou dobu smály panu Fleckovi, který, když pomineme jeho vtipné jméno, má ještě vtipnější styl mluvy.

A když jsme nerušily smíchem, rušila jsem já prohlížením mých konečně vyvolaných fotek z Fisheye.
A mamka nelhala, opravdu jsou skvělý. V neděli je naskenuju a budu vás s nima bombardovat,
tak se těšte!


Everyone's watching!


Co se dělá o dějepisu?
Kreslí se na ruce Big brother oči.

Thursday 17 November 2011

Happiness is something worth sharing


Jak vypadá šťastná Terka? Ano, přesně takhle.
Právě mi přišel lístek na BOMBAY BICYCLE CLUB.
Příští sobota. Yes.

Wednesday 16 November 2011

I want an unicorn

online gif creator

That's exactly what I'm doing while I should be studying.



Doodling


Recent drawings.
I started to draw humans as things and things as humans and it's kind of funny, I guess.

Saturday 12 November 2011

I'm your father




Tímto bych chtěla udělat radost všem hračičkám a milovníkům papírových skládaček jako jsem já. (Pokud teda tuhle skvělou stránku už neznáte)
Nicméně, před nějakým časem jsem myslím, že přes stumbleupon narazila na tenhle blog, kam každý den přidávají šikovní a úžasní lidé jednu papírovou skládačku. 

Je tam výběr z nespočetných možností, od osob, přes animované postavy, až po umělecké směry. (ano, opravdu jsem se nezbláznila, koukněte se sami, je tam třeba kubistická skládanka)

Sama jsem si už složila Darth Vadera a brácha zrovna pracuje na Stormtrooperovi.

Enjoy!


Bookworm


Jsem knihomol. Velký knihomol. A ani trochu se za to nestydím.
Pár knižních typů posledních týdnů.
    Předpokládám, že svět podle Garpa všichni znáte. Před nějakým časem jsem ho začala číst česky, ale po návštěvě   oddělení anglické literatury v naší úžasné ústecké knihovně jsem se do toho pustila anglicky. A je to super, moc.

 Tohle není ani tak knížní, jakožto spíš notový typ. Hrajete-li na kytaru, je to skvělá kniha plná samých známých rockových i rock'n'rollových skladeb s plnou partiturou, akordy i prstokladem.

Ano je mi patnáct a ano čtu knížky pro desetileté až dvanáctileté holčičky. Ale Jacqueline Wilson je prostě moje srdeční záležitost. Jenom díky ní jsem začala číst milion knížek týdně a prostě tak. Jo, je to trapný, ale znáte to, jsou to nejlepší příběhy, protože jsou hodně ze života a ne vždycky končí dobře, což hodně oceňuju. A velkou zásluhu na tom, že knížky od ní miluju, mají i ilustrace od Nicka Sharrata.
Přečetla jsem všechny knížky od Jacqueline, některé dokonce i víckrát a tak jsem se teď odpočinkově pustila i do jedné v angličtině.