Tuesday, 30 October 2012

Tame Impala @ Magazzini Generali, Milano


Jak už jsem zmínila v předchozím postu, dnes vám ukážu fotky z koncertu Tame Impala, na kterém jsem byla v pátek 26.10. v Miláně.
V podstatě to byla hrozně spontánní akce, ze zvědavosti jsem se na last.fm koukala, jestli tam nebude nějaký koncert, když už v Milaně budu - a on byl!
Takže jsem si vytiskla mapku (miluji vás google maps) a pro jistotu ještě zadala adresu klubu do navigace v mobilu a věřte nebo ne, opravdu jsem tam došla. Koncert začínal v 20.30, ale já pochopitelně ještě neměla lístky, tak jsem tam byla asi už v 19.40.
Dalším úkolem bylo sehnat lístky a doufat, že ještě není koncert vyprodaný. Naštěstí jsem se seznámila ve frontě s nějakými dvěma random Italy (hipstři každým coulem, jeden měl i knír), kteří uměli skvěle anglicky a taky ještě neměli lístky, tak jsme si čekání aspoň zkrátili klábosením.
Nakonec na mě tedy s lístky vyšla řada a koncert byl geniální. Dost mě překvapilo, jací jsou Italové slušňáci a jak jsme museli být od pódia asi metr a půl, což bylo dost blbý. Naštěstí jsem ale byla v první řadě, tak to bylo v klídku.
Po skvělým koncertě následovala cesta zpátky na hotel. Když jsem šla tam, tak byla mlha a trochu mrholilo, při cestě zpátky už byl slejvák jako prase, takže si asi dokážete představit, že můj šikovný plánek s navigacemi se mi malinko rozmočil. Ale šla jsem už více méně po paměti, takže naštěstí v pohodě. Následně jsem zjistila, že cesta tam a zpátky bylo dohromady ca 8 km a že jsem v klidu mohla jet autobusem, ale což, aspoň jsem se prošla, že.

Norská předkapela Young Dreams
 Tame Impala <3

Monday, 29 October 2012

Milano, day 1


Jak někteří z vás jistě už ví z mého twitteru nebo instagramu, strávila jsem uplynulé tři dny v Milánu.
Jelikož byly na začátku září levné letenky a já mám vždycky v říjnu podzimní prázdniny, rozhodly jsme se s mamkou, že poletíme.


První den jsme se nejdřív musely trochu zorientovat, tudíž jsme jely metrem do centra a celé ho prošly. Naštěstí jsem byla osvícena svými navigačními schopnostmi a shodou náhod jsme potkaly Američanku a Mexičanku, které nám pomohly zastávku metra poblíž našeho hotelu vůbec najít, což bylo skvělé, protože Italové Anglicky moc nemluví.
Byly jsme v milánském chrámu, kde jsme viděly mrtvé mumifikované kardinály (berk) a prošly snad všechny možné obchody, které v Milanu jsou. Na oběd jsme měly panini v suprové krásné italské restauraci a já jsem šla ještě večer na koncert Tame Impala v tamějším klubu(o tom něco zase zítra), zatímco mamka spočívala na pokoji a koukala na taliánskou telku.



Tuesday, 23 October 2012

Obviously, I've fallen in love with the fall


Vždycky jsem měla moc ráda podzim.
Vlastně ani nedokážu pořádně vysvětlit, proč tomu tak vůbec je
Mám ráda ranní mlhy, mysticky zahalující celé okolí,
mám ráda barevné listí a ještě raději do něj skáču nebo jej rozkopávám úplně všude.
Mám ráda modrou oblohu v kontrastu se slunečními paprsky odrážejícími se na listí.
Mám ráda nošení čepic, šátků a především svetrů a teplých ponožek.
Mám ráda pití čaje a čtení knih, když venku prší.
Mám ráda odpolední schrupnutí a podzimní prázdniny.

Všechno tohle pro mě znamená podzim.


PhotoInformation          PhotoInformation


PhotoInformation         PhotoInformation


PhotoInformation         PhotoInformation




Saturday, 20 October 2012

Comeback

Po dlouhé odmlce jsem zase tady.
Ano, mí milí čtenáři, opravdu je tomu tak.
I přesto, že bloggery mého typu obecně odsuzuji, zjistila jsem, že mi toto občasné vylevení poněkud chybí.
Takže mě tu máte znovu.

Nového je toho spousty, to si piště. Život, však to znáte.
Jsem v předposledním ročníku německého gymnázia, takže za dva roky snad už budu spokojeně spočívat v Berlíně na výšce.

Jinak mám na srdci samozřejmě spoustu věcí, jak už to tak bývá, ale to si nechám pro nějaké to příště, jelikož všeho moc najednou škodí. A nikdo nemá rád dlouhé texty. (Teda, až na mě vlastně)

Ve zkratce: stále hraji na kytaru, dokonce jsem o prázdninách hrála v kapele, ale nakonec to nedopadlo; škola je stále zatraceně těžká; a stále zbožnuji svetry, ponožky a podzim.

V neposlední řadě přikládám pár fotek z Fisheye. Nechala jsem totiž vyvolat zapomenutý film z Vánoc, takže se jistojistě můžete v budoucnu těšit na další várku.