Comeback

Po dlouhé odmlce jsem zase tady.

Ano, mí milí čtenáři, opravdu je tomu tak.

I přesto, že bloggery mého typu obecně odsuzuji, zjistila jsem, že mi toto občasné vylevení poněkud chybí.

Takže mě tu máte znovu.

Nového je toho spousty, to si piště. Život, však to znáte.

Jsem v předposledním ročníku německého gymnázia, takže za dva roky snad už budu spokojeně spočívat v Berlíně na výšce.

Jinak mám na srdci samozřejmě spoustu věcí, jak už to tak bývá, ale to si nechám pro nějaké to příště, jelikož všeho moc najednou škodí. A nikdo nemá rád dlouhé texty. (Teda, až na mě vlastně)

Ve zkratce: stále hraji na kytaru, dokonce jsem o prázdninách hrála v kapele, ale nakonec to nedopadlo; škola je stále zatraceně těžká; a stále zbožnuji svetry, ponožky a podzim.

V neposlední řadě přikládám pár fotek z Fisheye. Nechala jsem totiž vyvolat zapomenutý film z Vánoc, takže se jistojistě můžete v budoucnu těšit na další várku.