The best Fleet Foxes clip ever

I wanna run away.
It's as if Fleet Foxes took all my thoughts and feelings and turned them into music.
And that's exactly what I love about them.

I'm your father

Tímto bych chtěla udělat radost všem hračičkám a milovníkům papírových skládaček jako jsem já. (Pokud teda tuhle skvělou stránku už neznáte)

Nicméně, před nějakým časem jsem myslím, že přes stumbleupon narazila na tenhle blog, kam každý den přidávají šikovní a úžasní lidé jednu papírovou skládačku. 

Je tam výběr z nespočetných možností, od osob, přes animované postavy, až po umělecké směry. (ano, opravdu jsem se nezbláznila, koukněte se sami, je tam třeba kubistická skládanka)

Sama jsem si už složila Darth Vadera a brácha zrovna pracuje na Stormtrooperovi.

Enjoy!

Bookworm

Jsem knihomol. Velký knihomol. A ani trochu se za to nestydím.
Pár knižních typů posledních týdnů.

    Předpokládám, že svět podle Garpa všichni znáte. Před nějakým časem jsem ho začala číst česky, ale po návštěvě   oddělení anglické literatury v naší úžasné ústecké knihovně jsem se do toho pustila anglicky. A je to super, moc.

 Tohle není ani tak knížní, jakožto spíš notový typ. Hrajete-li na kytaru, je to skvělá kniha plná samých známých rockových i rock'n'rollových skladeb s plnou partiturou, akordy i prstokladem.

Ano je mi patnáct a ano čtu knížky pro desetileté až dvanáctileté holčičky. Ale Jacqueline Wilson je prostě moje srdeční záležitost. Jenom díky ní jsem začala číst milion knížek týdně a prostě tak. Jo, je to trapný, ale znáte to, jsou to nejlepší příběhy, protože jsou hodně ze života a ne vždycky končí dobře, což hodně oceňuju. A velkou zásluhu na tom, že knížky od ní miluju, mají i ilustrace od Nicka Sharrata.
Přečetla jsem všechny knížky od Jacqueline, některé dokonce i víckrát a tak jsem se teď odpočinkově pustila i do jedné v angličtině. 

o teen němcích (haha)
pro @zbrii

  Asi vás moc nepřekvapím, teen lidi jsou všude stejní. I v naší škole se potenciálně dělí na ty divný nerdy, sportovní oblíbence, povýšeně se cítící oblíbence, normální lidi, lidi bez názoru (ale ne, ty u nás snad ani nejsou) a dalších pár typů různých individuí.

  Naše škola je docela velká. Od páté do dvanácté třídy, takže hodně lidí. Hodně různých lidí. Upřímně, i po třech letech doteď potkám ve škole lidi, které jsem v životě neviděla. Ale když vyškrtnu ty nejmenší (mimochodem, myslí si o mně, že jsem Selena Gomez a pořád mi mávají), docela dost se ten okruh zúží.
  Pořád je tu samozřejmě i pár idiotů, kteří nesnáší Čechy, jak už to tak bývá, ale těch je málo a jsou jednoduše v ignoraci.
  Němci sami o sobě jsou fajn. Většinou mají dobrý nápady, které se díky naší české spontánnosti uskutečňují. Rozdíl mezi námi je takový, že když Čechovi ujede vlak, prostě pojede stopem nebo vymyslí jinou alternativu. Kdežto Němec má vypsané další tři následující nejkratší spojení do místa určení.
Sami o nás říkají, že jsme  prostě 'gechillter' než oni.
 
  Co se oblečení týče, většina z nich nosí buď Vansky nebo Conversky. Hezký trika, košile, často skinny jeans a barevný mikiny. Značky a tak, víme známe.
Pak je tu ten zbytek, kteří jsou buď stylizováni do role Justin Bieber no.2 (+ upgrade, náušnice) a nebo je jim to úplně jedno.

   Sice to trvá docela dlouho, než vás začnou uznávat a respektovat (jo, mám takový pocit, že se nám to podařilo potom, co jsme začly do školy nosit melodicu a uke a hrát o přestávkách na hofu), ale když se s nima člověk seznámí, zjistí, že je s nima sranda. Zjistíte pak, že to jsou stejní úchylové a srandisti, jako my. Až na to, že nejsou tak otevření a spontánní.

  Máme třeba na intru jednoho Němce, který je uplně super. Hraje na elektriku a je s ním fakt sranda. Vlastně tam jsou dva takoví. Nejlepší je, když s nimi člověk mluví - oni na vás česky a vy na ně německy. Jezdí na skatu nebo na bmxku, poslochají dobrou hudbu (v rámci mezí) a jsou pro každou špatnost. A to je dobře.
A nebo je ve škole další, který vypadá úplně jako Márdy z Vypsaný Fixy. Nevím ani, jak se jmenuje a tak mu říkám Márdy.
 
  Další dobrou věcí je to, že je v Německu dovoleno pít alkohol už od šestnácti. A to vždycky prolomí potenciální hranice studu nebo tak.
  A když už jsem u těch špatností, teď mě ještě tak napadá, že hodně Němců kouří. Ale to jen tak mimochodem, nechci teď zkazit celý ten dojem :D

Terka a Německo
Aneb nadešel čas objasnit několik věcí, aneb nebaví mě pořád odpovídat ve 140 znacích

Před třemi lety jsem dostala možnost studovat v Německu. Teď sice všude říkám, že všichni chytří lidé utíkají za studiem do zahraničí a že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém doposavadním životě, ale tehdy jsem byla ještě malé kuře, dokonce ještě menší než jsem teď, a když jsem se po přijímačkách měla rozhodnout, jestli tam vůbec půjdu, stálo mě to plno rozkopaných skříní, promáčených kapesníků a nehezkých slov. (No dobrá dobrá, budu se snažit nepřehánět.)

Je to projekt, který dalo dohromady české a saské ministerstvo školství. Jde o to, aby se navázaly vztahy a prolomila taková ta pomyslná bariéra mezi Čechy a Němci po druhé světové. Hodně lidí si myslí, že tenhle problém je už dávno za zenitem, ale není. Předsudky jsou přecejenom stále předsudky.

Bydlím přes týden na intru, na víkendy jezdím většinou domů a maturovat budu o rok dřív než moji vrstevníci. Není to jako u nás v Čechách, že se na gympl chodí od šestky nebo od devítky, ale tenhle celý projekt je od sedmé třídy. Intr je vcelku český, protože pro Čechy je celé studium, včetně pobytu na intru, zadarmo, kdežto Němci si to musí platit. To podle mě teda trochu podkopává celkovou filozofii, ale co se dá dělat.

Každá třída má svoje dva mentory, jako 'náhradní rodiče' (ok, zní to divně, ale jsou fajn). Ti mají na starosti vykopávat vás ze všech průserů, do kterých  se zavrtáte, říkat vám každý večer dobrou noc a dělat si z vás srandu. A taky projevovat nějakou tu pseudomateřskou lásku. Ne, mají nás fakt rádi. Nebo to uměj minimálně dobře hrát : D

A ačkoliv miluju češtinu a ačkoliv to je pěkně nevlastenecký, do Čech už bych se nevrátila. Minimálně za studiem ne.

Takže . . .

Chci sem psát různé myšlenky a poznatky, v serióznějších záležitostech, tak i všechny různé divné a  creepy situace a prostě kdykoliv budu potřebovat se o něco podělit. A většinou to asi bude mít co dočinění s mým životem

futuroskopně

Jestli nic nevyjde tak jak má (né že by už mělo co vycházet, ale znáte to, takové ty plány v hlavě), nebudu ani popelářem, ani kosmonautem a dokonce ani ochutnávačem citronád, nýbrž ilustrátorem a tvořitelem dětských knížek. O tučňácích, pandách a tuleních s knírky a klobouky. A taky s brýlemi.

. . .

Né nadarmo jsou v první větě dva zápory.