Naruto, dattebajo!

Vzhledem k tomu, že v poslední době je můj život v podstatě jen o koukání na Naruta, nemám nic moc, co bych vám pověděla.

Jistě si říkáte, chudák děvče, už v šestnácti letech je její život o ničem a ještě o tom píše na blog, ale mýlíte se, drazí čtenáři.

Za prvé, Naruto je jeden z nejlepších seriálů, kterým můžete vyplnit svůj volný čas. Ačkoliv jej má většina populace (té nejaponské) asociovaného jako nějaký přiblblý animák, je těžké mu tento názor vyvrátit, ale slibuju vám, že když se podíváte na pár dílů, zjistíte, jak moc geniální Naruto je.

V podstatě je v něm vše, co takové dítě do života potřebuje vědět - splnit sen si může každý; přátelé a rodina jsou důležití; i přesto, že spadnete, neztrácejte sílu a vůli se znovu zvednout; a hlavně, že i kdyždý špatňák má svůj příběh a hlavně důvod, proč se dal na zlou stranu.

Takže tolik k Narutovi.

Další věcí je, že vzhledem k tomu, že si teď můžu v Německu legálně kupovat alkohol (čtěte, nemusím otravovat své starší spolužáky, aby mi koupili víno), nebyl v uplynulém týdnu jediný den, kdy bych se neopila.
Takže morální kocovina a tak a od pondělí jsem zase slušné děvče.

Má nenávist ke škole se proměnila v jistý stupeň apatie, kdy si to tam prostě jen chodíte odsedět. Tudíž se zase vyskytuji v tom stádiu svého života, kde přežívám jen ve snech.

Duhy, jednorožci, kytary a tak, znáte to.

Mějte se hezky, kašlete na školu a koukejte na Naruta.

(Naučíte se alespoň nesmyslně nadávat v japonském dialektu, a to za to přeci stojí!)