Let's spend the night together

Jelikož je venku krásně a já jsem nemocná, otevřela jsem si alespoň okno, zabalila jsem se do deky a poslouchám Beatles, Davida Bowieho, Stouny a Paula McCartneyho na vinylu a řadím si knížky podle barvy.

Jinak Konec punku v Helsinkách je vážně skvělá kniha, předevčírem jsem ji dočetla a můžu jen doporučit.

Teď čtu Idiota od Dostojevského a je tam na můj vkus až moc velká koncentrace rusáckých jmen na centimetr čtvereční, takže se mi trochu pletou, ale i tak je to zatím fajn kniha.

Punk's not dead

Včera jsem byla na krajském kole olympiády v Němčině. Byla jsem zařazena do speciální skupiny pro děti, které mají buď otce či matku Němce, protože studuji v Německu.

Bylo to docela zvláštní a taky tak trochu nefér, nedávala jsem si žádné naděje, že bych se mohla nějak umístit, ale zázraky se dějí a nakonec jsem skončila třetí.

Upřímně, účastním se soutěží v cizích jazycích jen pro ty poukazy do knihkupectví, které se tam vyhrávají.

Takže jsem si koupila knihu Konec punku v Helsinkách od Jaroslava Rudiše a hned ji začala číst.

Asi před dvěma lety jsem od něj četla Nebe pod Berlínem a moc se mi to líbilo, takže když jsem obcházela s třístovkovým poukazem knihkupectví, bylo mi hned jasné, co si nakonec vyberu.

Teď jsem zhruba na straně stodeset a musím říct, že už dlouho mě nějaká česká kniha tak nechytla.

Jsem zvědavá, jestli  mi tohle nadšení vydrží až do konce.

Naruto, dattebajo!

Vzhledem k tomu, že v poslední době je můj život v podstatě jen o koukání na Naruta, nemám nic moc, co bych vám pověděla.

Jistě si říkáte, chudák děvče, už v šestnácti letech je její život o ničem a ještě o tom píše na blog, ale mýlíte se, drazí čtenáři.

Za prvé, Naruto je jeden z nejlepších seriálů, kterým můžete vyplnit svůj volný čas. Ačkoliv jej má většina populace (té nejaponské) asociovaného jako nějaký přiblblý animák, je těžké mu tento názor vyvrátit, ale slibuju vám, že když se podíváte na pár dílů, zjistíte, jak moc geniální Naruto je.

V podstatě je v něm vše, co takové dítě do života potřebuje vědět - splnit sen si může každý; přátelé a rodina jsou důležití; i přesto, že spadnete, neztrácejte sílu a vůli se znovu zvednout; a hlavně, že i kdyždý špatňák má svůj příběh a hlavně důvod, proč se dal na zlou stranu.

Takže tolik k Narutovi.

Další věcí je, že vzhledem k tomu, že si teď můžu v Německu legálně kupovat alkohol (čtěte, nemusím otravovat své starší spolužáky, aby mi koupili víno), nebyl v uplynulém týdnu jediný den, kdy bych se neopila.
Takže morální kocovina a tak a od pondělí jsem zase slušné děvče.

Má nenávist ke škole se proměnila v jistý stupeň apatie, kdy si to tam prostě jen chodíte odsedět. Tudíž se zase vyskytuji v tom stádiu svého života, kde přežívám jen ve snech.

Duhy, jednorožci, kytary a tak, znáte to.

Mějte se hezky, kašlete na školu a koukejte na Naruta.

(Naučíte se alespoň nesmyslně nadávat v japonském dialektu, a to za to přeci stojí!)