Nestydatě jsem otrhala jakýsi růžový keř, který roste před jednou restaurací, protože jsme dost nutně potřebovaly nějakou kytku do našeho pokoje. Málo O2 - nemůžete pořádně dýchat, vaše spolubydlící se začně dusit, vy si myslíte že to předstírá a nakonec vás nařknou z vraždy znáte to. K tomuhle jsou tedy kytky dobrý. Ne, že by mi kdy nějaká kytka vydžela dýl jak týden, ale .. uvidíme.
Jinak jsem dočetla Hobita aneb cestu tam a zase zpět, konečně. Takže teď se můžu právoplatně prohlašovat za právoplatně právoplatného příslušníka Hobitského rodu. A bavilo mě to. Vlastně mě to hodně bavilo, Bilbo Pytlík není super jen svým jménem, ale překvapivě i svými činy. Teda, spíš štěstím.
(bota a kytka, narcisoidní fotka, kytky)
No comments:
Post a Comment