INFINITY

záchodová vůně aneb poslední zvonění


  Dneska jsme měli i my opožděnci v Německu konečně poslední zvonění. Víte, možná je to tím, že se všichni na intru máme strašně moc rádi, ale prostě je to vždycky něco ještě víc než poslední zvonění. Vládne u nás taková přirozená hierarchie. To znamená, že i přesto, že jsme strašně moc demokratičtí, tolerantní a úžasní, je stále dvanácťák nejvyšší pán a sedmák otrok. Haha.

  Mentoři sice nejsou moc nadšení, když jim v půlpáté ráno začnou pod okny hulákat hyperaktivní dvanácťáci, ale jednou za rok to prostě musí vytrpět, to je jejich úděl. Jinak by totiž byli obrovští škarohlídové a ty nemá nikdo rád. A tak dobrovolně nedobrovolně, ačkoliv se tuhle tradici snažili hodněkrát omezit nebo přetransformovat do vlastní podoby, musí nejstaršímu ročníku tuhle tradici tolerovat.
  Průběh je běžně hodně podobný, ale prostředky byly zatím za ty tři roky, co na intru jsem různé. Vzbudí nás vždycky rozhlasem okolo čtvrté ráno hooodně hlasitýma úchylnýma písničkama a běhají s hrnci, utrhnutými dopravními značkami a dalšíma věcma, kterýma se dá hlučit, po intru.
  Když jsme všichni pěkně čilí a vzbuzení, scházíme se na dvoře. Země je minimálně z deseti centimetrů pokrytá skartovanýma, zmuchlanýma nebo jinak upravenýma sešitama. Všude visí toaleťáky, na klikách je pasta, ale kreativitě se meze přece nikdy nekladou. Letos třeba byli fólie na záchodech, na soše kozla plyšový pouta a všichni jsme cvičili povinně spartakiádu. Míša David a tak. Velké plus si vysloužili letos házením popcornu a balónkama pověšenýma všude, kde to jen jde.
  Uklízet musí vždycky jedenácťáci a po splnění jejich části téhle tradice jsou potom jeden po druhém korunován na dvanácťáka. Máme totiž takovou supr korunu z víček od piv a feltýnek. Je přečtena deklarace práv a povinností dvanácťáka, hlavně dodatky, které může stávající dvanáctka přidat a tím je to oficiálně uzavřeno.
  Oficiálně jsem napsala proto, protože člověk malé upomínky na ty chytráky, kteří už odmaturovali potkává minimálně ještě tak týden, dva potom. Můžou si jednoduše vzít intr do parády, nalepí všude svoje moudra, testy, fotky, věci vyprodukované o nudných hodinách, kousky učebnic, básničky a cokoliv, co je ještě pro ně charakteristické.
  Upřímně už se nemůžu dočkat, až za tři roky budu hezky pěkně plnohodnotně využívat všech privilegií dvanácťáka a uděláme něco tak akorát epic, aby intr ještě neshořel, ale aby na nás nikdo nezapomněl. Tak slibuji.